Afrodíté

Bohyně lásky a krásy, nejkrásnější z bohů antických mýtů. Podle Homéra byla dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně deště Dióny; podle Hésioda se zrodila z mořské pěny oplodněné bohem nebe Úranem a vystoupila z moře na ostrově Kypru. Neodolali jí bohové ani lidé. Měla řadu pomocníků a pomocnic: bohyně půvabu a krásy Charitky, bohyni lichotivého přemlouvání Peithó, boha vášnivé touhy Himera, boha milostné touhy Potha, boha sňatku Hyména a mladého boha lásky Eróta, před jehož šípy nebylo úniku.

Protože láska hraje v životě bohů i lidí nesmírnou úlohu, těšila se Afrodíta veliké úctě a vážnosti. Kdo jí prokazoval úctu a přinášel oběti, mohl spoléhat na její přízeň. Byla však bohyní poněkud nestálou a štěstí, jež poskytovala, bývalo často prchavé. Uměla ovšem také nenávidět, vždyť nenávist je rodnou sestrou lásky. Sama kupodivu neměla v lásce příliš štěstí, neboť žádného z milenců si neudržela; neměla štěstí ani v manželství. Nejvyšší bůh Zeus jí určil za manžela nejnevzhlednějšího ze všech bohů, chromého a věčně zpoceného božského kováře Héfaista. Náhradou za to si hledala útěchu zejména u boha války Area, s nímž měla pak pět dětí (Eróta, Anteróta, Deima, Foba a Harmonii), potom u boha vína Dionisa (porodila mu syna Priápa) a kromě jiných také u boha obchodu Herma. Dokonce i u obyčejného smrtelníka, dardanského krále Anchísa, s nímž měla syna Aineia.

Z jejich zásahů do událostí světa mýtu měla nejdalekosáhlejší následky přízeň, kterou věnovala synovi trojského krále Priama Paridovi.Odměnou za to, že jí ve sporu s bohyněmi Hérou a Athénou přiřkl prvenství v kráse, slíbila mu za manželku nejkrásnější ze smrtelných žen, Helenu z Argu, čímž napomohla vypuknutí Trojské války.V této desetileté válce, které se zúčastnili všichni tehdejší hrdinové a bohové, Paris nakonec zahynul. Po jeho smrti padla i Troja.

Afrodíta byla zřejmě bohyní maloasijského původu a vyvinula se, jak se zdá, ze syrskofoinické bohyně Astarty, která měla pak původ v asyrsko-babylonské bohyně lásky Ištaře. Řekové ji převzali už v nejstarších dobách, a to podle všeho přes ostrovy Kypr a Kythéru, kde ji také nejvíce uctívali. Zasvětili jí myrthu, růži, jablko, mák, holubici, delfína, vlaštovku a lípu – a hlavně velkolepé chrámy v Knidu, Pafu, Korenthu, Alabandě, na Kóu i jinde. Z řeckých osad v jižní Itálii se rozšířil její kult také do Říma, kde jí ztotožnili se staroitalskou bohyní jara Venuší a uctívali ji podobně jako v Řecku.

zpět