Apollón

Syn nejvyššího boha Dia a Titánky Léty, bůh světla a slunce, ochránce života a pořádku, neomylný střelec a věštec. Narodil se na ostrově Délu, kam jeho matka Létó uprchla před drakem Pýthónem, který ji pronásledoval po celém světě, aby ji z příkazu Diovy žárlivé manželky Héry zahubil. Délos byl  tehdy ještě plovoucím ostrovem, který se zmítal v mořských vírech, avšak jakmile na něj Létó vstoupila, Zeus zařídil, aby se z mořského dna vynořily dvě skály, které ostrovu (a zároveň Pýthónovi) zahradily cestu. Tam potom porodila na hoře Kynthu dvojčata Artemidu a Apollóna.

Když Apollón vyrostl, vznesl se svým stříbrným lukem do výšin a zamířil k zemi, kde žil Pýthón, aby se pomstil za pronásledování své matky. Našel ho v hluboké rokli pod horou Parnasem, zasypal ho deštěm šípů a po krátkém boji ho zabil. Dosavadní jméno této země Pýthó změnil na Delfy. Na místě svého vítězství založil potom svatyni a věštírnu, aby v ní lidem oznamoval Doiovu vůli.

Pýthón byl božskou bytostí, a tak se Apollón musel z jeho zabití očistit osmiletou službou králi Admétovi jako prostý pastýř. Poté se vrátil do Delf, kam se uchyloval na jaře a v létě. Podzim a zimu trávil v krajích věčné svěžesti-nedal-li zrovna přednost pobytu mezi bohy na Olympu.

Apollónův příchod na Olymp sebou vždy nesl radost a dobrou náladu. Přicházel v čele Múz, bohyň krásných umění, jako jejich uznávaný vůdce. Nikdo z bohů ho nepředčil ve hře na lyru; když zazněla jeho píseň, ztichl i bůh války Arés. Byl Diovým miláčkem stejně jako jeho sestra Artemis a ostatní bohové na něho dost často žárlili. Lidé ho ctili z mnoha důvodů. Byl přece bohem světla a slunce, bez nichž by nebylo života, a původcem harmonie a krásy bez nichž by život nestál za mnoho. Chránil lidi ve válkách a nebezpečích, léčil je v nemocích, pečoval o řád stanovený Diem, miloval a odměňoval dobro a trestal zlo. Střely z jeho luku se nikdy neminuly cíle, jeho trestající šípy byly neomylné a přinášely mor. Stejně neomylné byly i jeho věštby. Nevěštil však sám za sebe, pouze oznamoval lidem Diovu vůli, a to prostřednictvím věštkyň, zejména delfské Pýthie a Sibyll v jiných věštírnách.

Ve světě bohů a hrdinů hrál Apollón významnou úlohu; sám se stal také hrdinou mnoha příběhů. V trójské válce bojoval na straně Trójanů a všemožně je chránil. Řídil také let šípu, který zasáhl Achillea do paty.

Jako každý z bohů měl i Apollón mnoho milenek. U žen však neměl i přes veškerou svou krásu vždy šťestí. Jeho první láska, nymfa Dafné, se změnila před jeho očima ve vavřínový strom, aby se tak před ním zachránila; jeho námluvy odmítly i dvě smrtelné ženy, Kassandra a Marpéssa. Z jeho potomků se nejvíce proslavil thrácký pěvec Orfeus, kterého měl s Múzou Kalliopou, dále bůh lékařství Asklépios, kterého mu porodila nymfa Korónis, a Aristaios, syn nymfy Kyrény, který naučil lidi pěstovat včely a dobytek. Za jeho syny se považovali i hudebník Linos, Héraklův učitel, a bůh sňatku Hymén, pomocník bohyně Afrodíty.

Apollón byl jedním z nejstarších řeckých bohů; jeho kult se dostal do Řecka pravděpodobně z Malé Asie. Některé mýty kladou jeho rodiště přímo na maloasijskou půdu, do háje Ortygie u Efesu. Podle B. Hrozného byl jeho maloasijským předchůdcem chetitský bůh brány Apulunaš. Původně byl Apollón ochranným bohem stád, později měst řeckých kolonistů, nakonec se stal bohem světla a slunce a ještě měl celou řadu dalších funkcí. Některé byly od jeho původu dost vzdálené. Jelikož prý připlul do Delf z Kréty na delfínu, stal ser např. ochráncem mořských cest. V básních se nazývá Neomylný střelec, Stříbrnoluký, Jasnozřivý, Světlorodý nebo nejčastěji Zářící (Foibos). Římané převzali jeho kult beze změny od Řeků, a jak se zdá, už před nimi ho od Řeků převzali Etruskové. K jeho poctě se pořádaly v Delfách na jaře a na podzim okázalé slavnosti a každé čtyři roky pýthijské hry. Podobné slavnosti, třebaže s jinou náplní, se konaly také na Délu, v Mílétu a jinde. V Římě se slavily Apollonovy hry od roku 212 př. n. l. Na počest svého vítězství u Aktia roku 31 př. n. l. Založil k jeho poctě Augustus ještě aktijské hry.

S Apollónovým jménem jsou spojeny nejslavnější architektonické a sochařské výtvory antiky.

zpět