Arés

Syn nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry, bůh války.

Válka je příliš složitá a příliš častá, než aby pro ni vystačil Řekům jediný bůh. Nevytvořili si však zvláštní bohy třeba pro válku útočnou nebo obrannou, spravedlivou nebo nespravedlivou apod., ale (zcela v souladu se zkušenostmi z praxe) jednoho boha pro válku vedenou moudře, a proto vítěznou, a druhého pro válku vedenou se slepou zuřivostí, a tudíž s nejistým výsledkem. Bohyní první z těchto válek se stala Diova dcera Athéna, bohem druhé pak Arés.

Arés byl tedy bohem zuřivé války, válečného vraždění, krvavého boje na bitevním poli. Miloval válku pro válku, nezáleželo mu, proč vypukla, a povětšině ani jak dopadne. Těšil ho válečný ryk, lomoz zbraní a pach krve, ze záhuby bojovníků měl stejnou radost jako z jejich odvahy. Rubem této lásky k válce byla nenávist k řádu, který bránil jejímu rozpoutání; podporoval každého, kdo byl ochoten porušit mír. Pro tyto vlastnosti ho neměli rádi bohové ani lidé. Sám nejvyšší bůh Zeus mu několikrát řekl do očí, že je mu protivný a kdyby nebyl jeho synem, byl by ho dávno svrhl do temného Tartaru.

Nebylo boje, do něhož by Arés nezasáhl. Doprovázeli ho zpravidla jeho synové Deimos a Fobos, kteří byli zosobněním děsu a hrůzy, před jeho vozem pobíhala bohyně sváru Eris a bohyně válečného vraždění Enyó. Válečné řemeslo ovládal dokonale, ale v boji byl nespolehlivý a brzy podporoval jednu, brzy druhou stranu. Přes svou sílu a obratnost nebyl neporazitelný. Když se mu mysl zatemnila vášní, musel nejednou odtáhnout s nepořízenou. Athéna, která se nikdy nenechala unést slepou zuřivostí, nad ním vždy zvítězila. Stalo se dokonce, že podlehl smrtelníkovi.

Jinak byl Arés docela hezký, urostlý mladý muž, i když poněkud obhroublých vojáckých způsobů. Zamilovala se do něj sama bohyně lásky a krásy Afrodíta, manželka hodného, ale nevzhledného boha Héfaista, a měla s ním pět dětí: Deima a Foba, kteří zdědili všechny nepříjemné vlastnosti Areovy, dále Eróta a Anteróta, kteří byli svou povahou jasně dětmi Afrodíty, a kromě toho krásnou Harmonii. Byl pokládán také za praotce národa bojovných žen Amazonek.

Arés byl pravděpodobně bůh thráckého původu, který se už v mykénské době dostal do řeckého panteonu. Řekové ho uctívali méně než ostatní bohy. V Athénách mu sice zasvětili chrám na Agoře a pahorek Areopagos, kde bylo sídlo nejvyššího soudního dvora, ale to byla spíš výjimečná než obvyklá pocta. Jinak víme jen o jeho chrámě v Argolitě a maloasijském Halikarnassu. Před bojem si řečtí vojevůdcové snažili naklonit spíš Athénu; dokonce ani v militaristické Spartě mu nepřinášeli vzácnější oběti než mladé psy. Tím víc ho však ctili Římané, u nichž se stal pod jménem Mars druhým nejvýznamnějším bohem.

zpět