Artemis

Dcera nejvyššího boha Dia a Titánky Léty; bohyně lovu a zvěře, vládkyně přírody, též bohyně měsíce.

Byla sestrou boha světla a slunce Apollóna a podle nejrozšířenějších mýtů a bájí se narodila na ostrově Délu. Její matka Létó tam uprchla před drakem Pýthónem, který ji pronásledoval po celém světě, aby ji z příkazu Diovy žárlivé manželky Héry zahubil. Délos byl  tehdy ještě plovoucím ostrovem, který se zmítal v mořských vírech, avšak jakmile na něj Létó vstoupila, Zeus zařídil, aby se z mořského dna vynořily dvě skály, které ostrovu (a zároveň Pýthónovi) zahradily cestu. Tam potom porodila na hoře Kynthu dvojčata Artemidu a Apollóna. Podle jiné pověsti ji však porodila v háji Ortygii u Efesu, v jehož blízkosti postavili pak Řekové Artemidě chrám, který se stal jedním z „divů světa“.

Byla zřejmě bohyní maloasijského původu; už Chetité uctívali bohyni lovu Rutamiš a Lýdové bohyni Aritmu, jejímiž posvátnými zvířaty byli jelen a laň. Její kult se rozšířil už v nejstarších dobách po celém řeckém a později  i římském světě. Původně byla ctěna jako bohyně vládnoucí přírodě; protože její bratr byl bohem slunce, stala se bohyní měsíce. Jako bohyně přírody byla zároveň bohyní její plodnosti; měla pod svou ochranou lesy, háje, louky, pole a nakonec všechno, co dnes nazýváme rostlinou výrobou. Jako bohyně plodnosti měla též v kompetenci i porody; své matce Létě pomáhala ihned po narození porodit bratra Apollóna. Do její působnosti spadaly i léčebné prameny; mohla na lidi sesílat šílenství, ochrnutí a náhlou smrt. Nikdy se neprovdala, od samého počátku až do zániku svého kultu zůstala panenskou bohyní. Od nestarších dob se jí připisovala vášnivá láska k lovu, proto ji také umělci zobrazovali jako lovkyni s lukem a šípy a ve společnosti různých zvířat (labutě, lva, tygra nebo jelena). A protože lov a válka spolu kdysi souvisely, stala se v některých krajích i bohyní války. Jako bohyně měsíce byla někdy směšována se Selénou, podobně jako její bratr Apollón s bohem slunce Héliem.

Hlavním zaměstnáním Artemidy byl lov; lovila sama nebo s početnou družinou nymf. Když se nabažila lovu, odcházela obvykle k svému bratrovi do Delf a bavila se tam tancem s Charitkami a zpěvem s Múzami. Z mýtů známe několik jejích zásahů do lidských osudů, jež nám ji ukazují jako ženu spíš tvrdého než laskavého srdce. Známe však i případy, kdy se dala obměkčit omluvou a obětí.

Pro Řeky byla Artemis ideálem ženské krásy. Podle řeckých mýtů se ani nemusela zúčastňovat oné nešťastné soutěže mezi Hérou, Athénou a Afrodítou, jež vedla nakonec k trojské válce. Její krása nebyla ovšem krásou vznešené dámy, jakou vynikala Héra, ani krásou důstojné a moudré Athény, ani smyslnou krásou Afrodíty, ale-jak bychom řekli dnes-krásou sportovkyně. A sportovně nebo vojensky zaměřeným Řekům imponovala Artemis svým vzhledem asi nejvýc. Podobně i Římanům, kteří jí ztotožnili se staroitalskou bohyní Dianou.

Původně zobrazovali Řekové Artemidu jako bohyni s měsícem, později s křídly a v dlouhém rouchu, někdy též jako bohyni plodnosti s množstvím prstů, nakonec jako štíhlou dívku v prostém, vysoko podkasaném a přepásaném šatu bez rukávů, s loveckými sandály a krátkým účesem.

zpět