Deméther  

Dcera Titána Krona a jeho manželky Eheie; bohyně plodnosti země a rolnictví.

Po narození ji stihl stejný osud jako její sourozence Hestii, Héru, Háda a Poseidóna: její otec Kronos ji z obavy před případnou vzpourou snědl. Jako božská bytost žila v jeho útrobách do dne, kdy ji osvobodil nejmladší bratr Zeus, který unikl osudu svých sourozenců, protože matka Rheia ho tajně porodila a ukryla na Krétě. Když Zeus zbavil Krona vlády a prohlásil se nejvyšším bohem, vzal Démétru na Olymp a při rozdělování funkcí mezi bohy jí svěřil péči o plodnost země. Aby tato plodnost nepřišla nazmar, naučila Démétér lidi obdělávat pole. Stala se tak nejen zakladatelkou rolnictví, ale i nového způsobu života lidí, tj. usedlého života, který vystřídal jejich dosavadní kočovné lovectví a pastevectví. Zároveň dala lidem i zákony, jimiž se v tomto novém životě měli řídit.

Ačkoli Déméter byla dárkyní tichého a klidného života, sama ho dlouho nenašla. S nepříliš významným bohem či polobohem Íasiónem měla syna Plúta, který se stal bohem bohatství a zároveň příčinou jejího žalu. Když se totiž o jeho narození dozvěděl Zeus, který se předtím marně ucházel o její přízeň, zabil Íasióna bleskem. Démétér nakonec Diově síle neodolala a měla s ním dceru Persefonu, která jí však po krátké radosti způsobila rovněž utrpení a zármutek. Když se Persefona bavila s nymfami na nýsských loukách, otevřela se před ní země, vynořil se bůh podsvětí Hádés, uchvátil ji a zmizel s ní v hlubinách. Démétér zaslechla její zoufalý výkřik a spěchala jí pomoci, nenašla však po ní ani stopy. Devět dní bloudila pak bez jídla a pití po celém světě a hledala svou dceru. Nakonec jí prozradil vševidoucí bůh slunce Hélios, co se stalo. Vypravila se proto na Olymp a důrazně požádala Dia, aby jako nejvyšší bůh odčinil Hádův násilný skutek a dceru jí vrátil. Zeus však nemohl nic dělat, neboť Hádes se mezitím s Persefonou oženil a kromě toho jí dal okusit jádra granátového jablka, a kdo jednou něco v podsvětí snědl, nemohl se už vrátit k životu na světě. Démétér potom opustila Olymp, zavřela se do svého chrámu v Eleusíně a seslala na svět neúrodu. Mělo to katastrofální důsledky, a to nejen pro lidi, ale i pro bohy. Lidé totiž na bohy zanevřeli a přestali jim přinášet oběti. Situace se stala neudržitelnou, a tak ji vyřešil Zeus kompromisem. Přinutil Háda, aby se zavázal, že propustí Persefonu vždy na dvě třetiny roku na svět, kde bude žít s matkou, a Démétér zas musela dovolit, aby třetinu roku žila Persefona se svým manželem v podvětí. Když tedy rolník ukládá na podzim semena do země, odchází Persefona do země mrtvých a Démétér ze žalu přestává dávat přírodě plodnost. Když se však vrací na jaře opět na svět, vítá ji s celou přírodou květy a zelení.

Prvním člověkem, kterého Démétér naučila pěstovat obilí, byl syn eleusínského krále Kelea Triptolemos . Učinila tak z vděku za to, že Triptolemovi rodiče jí v době jejího velkého žalu pro Persefonu vlídně přijali ve svém paláci, ačkoli netušili, že je bohyní. Darovala Triptolemovi pšeničná zrna a ukázala mu, jak orat zemi. Z jejího příkazu stal se pak učitelem zemědělství na celém světě. Jinému Keleovu synovi, Démofoóntovi, chtěla zas darovat nesmrtelnost. Když však jeho matka Metaneira spatřila, jak ho zakaluje nad ohněm, zděšeně vykřikla a polekaná Démétér chlapce upustila, takže uhořel. Po Démétřině odchodu dal král Keleos postavit v Eleusíně na její počest velkolepou svatyni, jež se stala později střediskem jejího kultu.

Démétér byla jednou z nejstarších řeckých bohyň. S jejím jménem se setkáváme už na tabulkách z tzv. Nestorova paláce v Pylu, které pocházejí asi ze 14.-13. století př. n. l. Její kult se rozšířil ve všech zemích, kde žili Řekové, a to úměrně s významem, který postupně získávalo v řeckém hospodářství rolnictví. Přes Sicílii a jižní Itálii se seznámili s Démétrou i Římané, kteří jí pak ztotožnili se svou bohyní obilí a polní úrody Cererou. V pozdějších dobách splýval její kult s kultem maqtky země Gaie a bohyně Rheie, zčásti i Kybely.

Antičtí umělci zobrazovali Démétér podobně jako Diovu manželku Héru, dávali jí však méně vladařské a více mateřské rysy. Jejími symboly byly věnce z klasů, koše s plody a pochodně.

zpět