Dionýsos (Bakchos)

 

Syn nejvyššího boha Dia a dcery thébského krále Kadma Semely, bůh vína a vinařství.

 

Narodil se prý v Thébách, ale za jeho rodiště se považovaly i Naxos, Kréta, Élis, Teos a Eleuthery. Když měl přijít na svět, rozhodla se Diova žárlivá manželka Héra, že ho zahubí. Navštívila proto v podobě staré chůvy Semelu a navedla ji ať požádá Dia, aby se jí jednou ukázal v celé své moci a velebnosti. Nejvyšší bůh ve své mužské samolibosti Semele vyhověl a předvedl se jí se všemi hromy a blesky. Stalo se přesně to, co si Héra přála: jeden blesk zapálil thébský královský palác a plameny zasáhly i Semelu, která pak v smrtelné úzkosti porodila nedonošené dítě. Zeus však zakročil. Svoji milenku ponechal sice osudu, ale kolem syna nechal vyrůst hustý břečťan, který ho uchránil před ohněm. Jakmile se plameny utišily, vytáhl syna z úkrytu a dal si ho zašít do stehna, aby ho donosil. Když se pak Dionýsos „podruhé narodil“, odevzdal ho Zeus bohu Hermovi, aby se o něho postaral.

 

Hermés při svých povinnostech neměl na výchovu malého Dionýsa čas, a tak ho odnesl k Semelině sestře Ínó, manželce orchomenského krále Athamanta. Když se Héra dozvěděla, že Ínó a Athamás se Dionýsa ujali, seslala na Athamanta šílenství, aby ho v záchvatu zuřivosti zabil. Zahubil však jen svoje vlastní syny a manželku, protože Hermés včasným zásahem Dionýsa zachránil. Odnesl ho potom do nýsské doliny a svěřil ho tam nymfám, které ho pak ukryly do hluboké jeskyně porostlé révou a přes všechny Héřiny úklady ho vychovaly. Tam také okusil Dionýsos poprvé víno, kterým potom opájel sebe, své pěstounky i své druhy Silény a Satyry. Odtamtud přinesl také první sazenici vína lidem. Dal ji z vděku za pohostinné přijetí athénskému pastýři Íkarovi a naučil ho, jak z hroznů vyrábět nápoj, jehož bohem ho učinil Zeus.

 

Zvěst o Dionýsově narození a opojném nápoji přijali lidé se smíšenými pocity. Někteří se ihned s nadšením oddali jeho kultu, jiní se obávali, aby z toho zase něco nevzešlo, někteří se mu rozhodně postavili na odpor. Nakonec lidé přece jen uznali Dionýsa za mocného boha a jeho daru, vínu, holdují dodnes.

 

Řekové však nepovažovali Dionýsa jen za boha vína a vinařství, ale i za ochránce ovocných stromů a keřů, jimž dodával mízu, a tedy i za boha plodivé síly přírody. Jelikož vinařství a ovocnářství vyžaduje píli, dovednost a pracovitost, uctívali ho i jako původce těchto ctností a zároveň jako dárce bohatství, které z nich vyplívá. Jako boha vína ho ctili především proto, že zbavoval lidi starostí a přinášel jim radost ze života. Svými dary osvěžoval ducha i tělo, podporoval družnost a zábavu, podněcoval lásku a uvolňoval tvůrčí síly umělců. To všechno byly a jsou skutečné dary k nezaplacení; ovšem jen v případě, když se i při holdu Dionýsovi dodržuje stará zásada „méden agan“, ničeho příliš“.

 

Svým původem byl Dionýsos pravděpodobně thrácký nebo maloasijský bůh; jeho druhé jméno Bakchos je lýdsko-fryžského původu. Jeho kult se rozšířil už v nejstarších dobách po celém řeckém světě, i když mýty nasvědčují, že nepronikal všude lehce. S jeho jménem se setkáváme už na nápisech v krétském lineárním písmu ze 14. století př. n. l. Nalezených v Knóssu. Homér ho však ještě mezi hlavními bohy neuvádí. Podle Hésioda byla jeho manželkou Ariadna, dcera krétského krále Mínóa, kterou odloudil athénskému hrdinovi Théseovi. S bohyní lásky a krásy Afrodítou měl syna Priápa, který se stal bohem plodnosti.

 

Dionýsův kult byl v Řecku původně prostý, ale veselý, později se stávaly  jeho slavnosti hlučnějšími a nevázanějšími.. Podobně se vyvíjel jeho kult i u Římanů, kteří ho převzali už koncem 5. století př. n. l.

 

V Athénách se původní řecký ráz Dionýsových oslav zachoval nejdéle. Konaly se několikrát do roka, nejvýznamnější z nich byly tzv. Velké dionýsie koncem března. Do kulturních dějin přešla zejména jejich závěrečná představení, v nichž sbor pěvců oblečený do kozlích kůží přednášel písně s doprovodem tance, tzv. Dithyramby. Z těchto dithyrambů se postupem doby vyvinula řecká tragédie, jeden z nejcennějších přínosů Řeků do všelidské kultury. Obdobně se vyvinula ze žertovných písní na venkovských dionýsiích řecká komedie.

Řečtí umělci zobrazovali Dionýsa ve dvojím pojetí: buď jako vážného muže s hustými vlasy a vousy, nebo jako mladíka.

zpět