Hermés

Syn nejvyššího boha Dia a Plejády Máie; posel bohů a průvodce mrtvých do podsvětí, bůh obchodníků, řečníků, vynálezců, poutníků a cestovatelů, atletů, podvodníků a zlodějů.

Byl nejobratnější, nejvynalézavější a nejlstivější ze všech olympských bohů a své schopnosti dokázal už v první den svého života. Ráno se narodil (v jeskyni pod horou Kyllénou v Arkadii), dopoledne utekl z kolébky, v poledne vynalezl lyru a naučil se na ni hrát, odpoledne ukradl bohu Apollónovi padesát krav, večer se jakoby nic vrátil, zabalil se do plen a s nejnevinnějším úsměvem usnul. Když ho pak bůh Apollón přišel potrestat, tak dovedně se mu vymlouval a nehorázně lhal, že se Apollón rozhodl přivést ho rovnou před Dia. Nejvyššího boha sice výkony jeho nejmladšího syna nadchly, avšak pro pořádek mu přikázal ukradené stádo vrátit. Hermés se k tomu ovšem neměl a místo odpovědi začal hrát na lyru, a to tak krásně, že Apollón po ní zatoužil a výměnou za ni mu nabídl, aby si ukradené krávy ponechal. Hermés s návrhem souhlasil a Apollón měl z tohoto obchodu takovou radost, že mu přidal ještě zlatou berlu a dobrou radu: aby šel na horu Parnas a naučil se tam od kněžek Thrií věštit. Hermés ho poslechl a dokonale se tam připravil pro své příští poslání na Olympu.

Na Olymp se však nedostal ihned, ani bez potíží. Bránila mu v tom matka, která byla jen nižší bohyní a společnost olympských bohů považovala za příliš vznešenou. Hermés tedy zůstal na zemi, hlídal stáda arkadských pastevců a krátil si čas různými vynálezy. Jako náhradu za lyru, kterou přenechal Apollónovi, si vymyslel pastýřskou píšťalu, a aby se nemusel namáhat s rozděláváním ohně, vynalezl křesadlo. Později vynalezl také čísla, míry a písmo. Nakonec ho však život na zemi omrzel a požádal matku, aby ho pustila na Olymp. Když pochybovala, že ho bohové mezi sebe přijmou, prohlásil, že v tom případě založí tlupu loupežníků a stane se jejich vůdcem. Tato argumentace ji přesvědčila a Hermés tedy šel.

Bohové ho přijali nad očekávání vlídně, neboť o jeho kouscích už nemálo slyšeli. Dostal ihned vysokou funkci: Zeus ho jmenoval svým osobním poslem. Podobnou funkci měla sice bohyně Íris, ale Hermés ji brzy převýšil. Zatímco Íris Diovy příkazy jen oznamovala, on je také prováděl. Vkrátké době rozšířil svou klientelu i na ostatní bohy a stal se nejen jejich poslem, ale i rádcem. Nejraději ovšem pracoval pro Dia, který mu svěřoval zvlášť delikátní a složité případy. Vždy je naprosto spolehlivě a úspěšně vyřídil.

Stejně jako bohům a hrdinům poskytoval pomoc i prostým smrtelníkům, když ho o to požádali. Pastýřům střežil dobytek, provázel a ochraňoval pocestné, dával sílu a obratnost zápasníkům a rychlost závodníkům, pomáhal obchodníkům k zisku a vůbec všem snaživým lidem k úspěchu. Jako jediný z bohů se neštítil pomáhat podvodníkům a zlodějům; ovšem jen za podmínky, že si počínali chytře. Hloupí a líní lidé neměli od Herma co očekávat. Ti si také jediní na něho stěžovali.

Vzhledem k velkému množství úkolů a k neustálému zaneprázdnění neměl Hermés jaksi čas, aby se oženil. To ovšem neznamená, že nezanechal po sobě potomky. S krásnou Polymélou z družiny bohyně Artemidy měl syna Eudóra, který byl v trojské válce jedním z vůdců Achilleových Myrmidonů. S nymfou Themidou nebo Karmetou měl syna Euandra, který opustil rodnou Arkadii, vystěhoval se do Itálie a usadil se na římském pahorku Palatinu. S Hersou, dcerou prvního athénského krále Krekropa, měl syna Kefala, s bohyní krásy Afrodítou měl syna Hermafrodíta. Podle některých autorů byli prý jeho syny také Silénos, Satyros a Pán. Z ostatních jehosynů jsou známi zejména Autolykos, proslulý podvodník a zloděj a Dafnis, objevitel nového básnického a pěveckého žánru, pastýřských zpěvů. Za jeho potomka se pokládal i král Odysseus a největší chytrák ze světa mýtů Sísyfos.

Řekové uctívali Herma od nejstarších dob; dosvědčují to už památky v lineárním písmu ze 14.-13. století př. n. l. Nalezené v Knóssu. Asi v 5. století př. n. l. Převzali jeho kult i Římané a ztotožnili ho se svým bohem obchodu a zisku Merkurem. Původně byl ochranným bohem stád, a tedy i dárcem bohatství, jež plynulo z chovu dobytka. S rozvojem tržního hospodářství se stal bohem obchodu, a protože obchod souvisí s cestováním a občas i podvody, stal se také bohem cestovatelů, poutníků a podvodníků. Svého patrona a ochránce v něm viděli i poslové, hlasatelé a vyslanci; kupodivu však také lékaři a rovněž sportovci, pro které byl vzorem obratnosti a svižnosti.

 

zpět