Poseidón

Syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, bůh moře.

Byl jedním ze tří nejmocnějších bohů; vládl nad obrovskou mořskou říší a byl v ní stejně svrchovaným vládcem jako jeho starší bratr Hádés v podsvětí nebo mladší bratr Zeus na nebi a na zemi. Všichni mořští bohové mu byli podřízeni, byl pánem všech mořských zvířat, rozhodoval nad vším, co se dělo na moři a v moři. Svým trojzubcem mohl rozbouřit moře do strašného vlnobití, ale i zkrotit nejdivočejší vlny. Udeřil-lim jím do země, vyvolal zemětřesení. Povahu měl prudkou a nestálou jako živel, kterému vládl. Není proto divu, že byl nejobávanějším bohem námořníků a obyvatelů pobřežních zemí celého řeckého světa.

Moc získal Poseidón z titulu svého původu a losem. Když se narodil, jeho otec ho pozřel, aby tak vyloučil možnost, že by ho někdy zbavil vlády. Postihl ho tedy stejný osud jako jeho sourozence s výjimkou nejmladšího Dia, jehož matka tajně porodila a ukryla na Krétě. Poseidón jako božská bytost žil ovšem se svými bratry a sestrami v Kronových útrobách dále. Z tohoto vězení ho vysvobodil až  Zeus, když povstal proti Kronovi. Ihned se k němu připojil a spolu s Hádem a jiným spojenci mu ho pomohl svrhnout z trůnu. Po vítězství se Zeus s oběma bratry dohodl, že si rozdělí vládu nad světem losem: Poseidónovi připadlo moře. Byl tedy, jak ve sporech později zdůrazňoval, „rovný v právu“ s nejvyšším bohem Diem, a protože vládu nad mořem nedostal z jeho milosti, necítil se mu zavázán poslušností. Jestliže ho přesto poslouchal, činil tak dobrovolně a hlavně proto, že respektoval jeho sílu.

Poseidónovým sídlem byl palác v Aigách. Odtud také vyjížděl na mořském voze taženém koňmi se zlatými hřívami na Olymp nebo kamkoli do své říše a jejího okolí. Jezdil po mořské hladině, nikoli pod ní, a vlny před ním dobrovolně ustupovaly. Obvykle ho provázeli mořští bohové a živočichové. Kudy jel, vylézaly z úkrytů mořské obludy, protože věděli, že je může potřebovat. Používal jich totiž jako nástroje pomsty, jindy zas vykonával pomstu osobně.

Zatímco ve své říši měl Poseidón svrchovanou autoritu, vůči jiným bohům musel své požadavky prosazovat a často neuspěl. Do sporu se dostal s Ahénou, s Héliem, s Dionýsem, s Apollónam, s Hérou, ba i se samotným Diem. Jindy však býval docela příjemným společníkem bohů a prokazoval cenné služby i lidem. Stvořil např. Koně a naučil lidi, jak jej mají zkrotit a zapřáhnout do svých služeb. Dal zemi vláhu a umožnil jí tak plodit rostliny. Thessalii zachránil před potopou, protože svým trojzubcem prorazil řece Péneiu cestu k moři. Zvláštním díkem mu byli zavázáni Římané. Ačkoliv v trojské válce pomáhal Achajcům, zachránil trojského vůdce Aineia, který založil město, z něhož vzešel Řím.

Poseidónovou manželkou byla Amfitríta, dcera mořského boha Nérea; jeho nejmilejším synem byl Tritón. Měl však i mnoho dalších potomků , a nejen se svou právoplatnou manželkou. S nymfou Thoósou měl jednookého syna Polyféma, s Ókeanovnou Libyí sídónského krále Agénora, s nymfou Náidou mořského boha Prótea, s bohyní země Gaiou obra Antaia aj. Jeho synem byl i hrdina Théseus, kterého měl s Aithrou, manželkou athénského krále Aigea.

Řekové prokazovali Poseidónovi úctu od nejstarších dob. Jeho jméno se vyskytuje už na tabulkách s krétsko-mykénským lineárním písmem ze 14.-13. století př. n. l. Zvlášť ho ctili námořníci a jako stvořitele koní jezdci. Ze zvířat mu zasvětili delfína, koně a býka, ze stromů borovici. Jeho jménem nazvali řadu přímořských měst a k jeho poctě pořádali isthmijské hry, jež se svým významem řadily hned za olympijské a delfské. Velkolepé chrámy mu postavili zejména na Isthmu u Korinthu, maloasijské Priéně, na ostrově Póru a v Attice na mysu Súnion. Poseidóna převzali téměř beze změny od Řeků Římané a už asi v 5. století př. n. l. Ho ztotožnili se svým bohem Neptunem.

Poseidónova vyobrazení se dochovala na velkém počtu antických památek. V novověku se stal Poseidón, většinou pod svým latinským jménem Neptun, oblíbenou ozdobnou figurou fontán.

zpět