Zeus

Syn Titána Krona a jeho manželky Rheie, nejvyšší bůh starých Řeků.

Vlády nad bohy a lidmi se zmocnil povstáním proti svému otci Kronovi, který předtím svrhl z trůnu svého otce Úrana, prvního vládce nad světem po prvopočátečním Chaosu. Nebyl od věků navěky neměnný, ani neztělesňoval v sobě jen nejvyšší ctnosti. Řekové si ho vytvořili podle obrazu člověka a podle podoby vládce z tehdejších dob na zemi. Měl tedy lidské vlastnosti a povahové rysy, i když pochopitelně zveličené, jak se patřilo na toho, kdo vládl i nad vládci smrtelníků a nad nesmrtelnými bohy.

Narodil se v jeskyni hory Dikté na ostrově Krétě a jeho matka Rheia ho tam porodila tajně, aby ho zachránila před svým manželem Kronem, který jí vždy každé dítě vzal a z obavy před jeho případnou vzpourou pozřel. Kronovi pak odevzdala dlouhý kámen zabalený do plen a Zeus tak ušel osudu svých starších sourozenců Hestie, Démétry, Háda a Poseidóna. Protože se mu Rheia nemohla věnovat, svěřila ho nymfám Adrástei a Ídai, které ho pak krmily mlékem božské kozy Amaltheie a včelím medem. Před nebezpečím ho chránili horští démoni Kúrétové. Když se rozplakal, tloukli meči do štítů a s divokým křikem tančili, takže ho Kronos neslyšel. Na hoře Dikté ana ještě vyšší Ídě dospěl pak Zeus v muže. A také k rozhodnutí, že proto Kronovi povstane a zbaví ho vlády.

Vzpouru proti Kronovi zahájil Zeus osvobozením svých sourozenců, kteří žili v Kronových útrobách, protože jako božské bytosti byli nesmrtelní. Donutil Krona, aby je vyvrhl; sestry Hestii, Démétru a Héru poslal na konec světa a bratry Háda a Poseidóna vyzval, aby se k němu připojili. Bez otálení ho poslechli a zaútočili společně na Krona. Kronos si přivolal na pomoc své sourozence Titány, a třebaže všichni nepřišli, Diův útok odrazil. V dalším boji ho postupně zatlačil až na vrchol hory Olympu. Ve chvíli nejvyšší nouze přišli však Diovi na pomoc obrovští jednoocí obři Kyklópi. Ukovali mu blesky a hromy, kterými se ubránil, a přešel do protiútoku. Diovy vyhlídky se podstatně zlepšily, když nastal rozpor mezi Titány. Ókeanos, Styx, Prométheus a někteří jiní, kteří byli s Kronovou vládou nespokojeni, přešli na Diovu stranu. Přesto zůstával strašný boj celých deset let nerozhodný. Zeus se proto rozhodl vypustit z nitra země storuké obry Hekatoncheiry, které tam uvěznil jejich otec Úranos. S pomocí svých spojenců nakonec zvítězil, Krona a ostatní nepřátelské Titány svrhl do věčné tmy Tartaru a prohlásil se vládcem nad vším , co existovalo a mělo existovat.

Prohlásit se vládcem a stát se vládcem není ovšem totéž a Zeus se musel o tom co nejdřív přesvědčit. Byli tu především jeho bratři Hádés a Poseidón, kteří měli pro svůj původ a své zásluhy o vítězství nárok na podíl na vládě. K boji o moc však mezi nimi nedošlo, neboť se objevil nepřítel, který je sjednotil. Bohyně země Gaia se na Dia pro kruté potrestání Titánů rozhněvala, spojila se s bohem propastné temnoty Tartarem a přivedla na svět stohlavého obludného obra Týfóna, aby Dia zahubil. Zeus ho však svými hromy a blesky po těžkém boji přemohl a svrhl rovněž do Tartaru. Pak navrhl bratrům, aby se o vládu rozdělili losem. Když souhlasili, postaral se, aby si vztáhl nejlepší: Poseidónovi připadlo moře, Hádovi podsvětí, jemu nebe a země.

Zpočátku vládl Zeus jako tyran, a dvakrát se dokonce pokusil vyhubit lidský rod. Poprvé to chtěl udělat proto, že se mu lidé zdáli slabí a nemohoucí. Překazil mu to však Titán Prométheus, stvořitel lidí, který jim přinesl oheň a vdělání. Podruhé je chtěl zas vyhubit proto, že mu připadali po těchto Prométheových darech příliš mocní, a bezmála se mu to podařilo. Seslal na svět potopu, ale Prométheus umožnil svému synu Deukaliónovi a jeho manželce Pyrrze, aby se zachránili a znovu osídlili svět lidmi. Když si však Zeus moc upevnil, takže ji nic nemohlo ohrozit, popustil uzdy své vlády a propustil na svobodu své bývalé nepřátele. Zůstal ovšem i nadále absolutním vládcem, a to nejen z titulu vůdce vítězného povstání a volby losem, ale hlavně pro svou sílu.

Bohové si byli jeho síly vědomi, a proto ho poslouchali; někdy sice neochotně, někdy se proti němu i bouřili. Jednou ho chtěli dokonce svrhnout z trůnu, ale s pomocí storukého obra Briarea se ubránil. Za celé Diovy vlády vypuklo jen jedno povstání, které ji vážně ohrozilo. Byla to vzpoura obludných vlasatých obrů Gigantů, avšak Zeus ji s pomocí ostatních bohů a svého pozemského syna Hérakla bezohledně potlačil. Jinak byli bohové zpravidla toho názoru, že s nejvyšším bohem je dobře být zadobře; to si ostatně říkala i většina lidí. V hérojských dobách byl už Zeus vládcem,který své moci vcelku nezneužíval, a třeba měl mnohé lidské slabosti, byl přece jen nejlepší ze všech do těch dob známých vládců nad bohy i lidmi.

Přestože byl Zeus absolutním vládcem, nevládl zcela neomezeně. Nad ním stejně jako nad ostatními bohy i lidmi, vládlo ještě něco vyššího, nevyzpytatelného a nezměnitelného: osud. Říkalo se ovšem, že Zeus vládne i osudu; byla to však jen metafora a osudu vládl Zeus stejně jako kterýkoli jiný bůh nebo člověk jen potud, pokud jednal ve shodě s jeho určením. Proti osudu Zeus nic nezmohl, ani když si to sebevíc přál. Nebyl jeho vládcem, nýbrž jen strážcem a vykonavatelem.

Jako nejvyšší vládce nad bohy a lidmi byl Zeus původcem a ochráncem božských i lidských řádů. Dával moc králům, ochraňoval lidová shromáždění, upevňoval pořádek a právo, byl svědkem a ochráncem přísahy, trestal nepravosti a porušování spravedlnosti, byl záštitou všech, kteří hledali u něho pomoc. Všechno viděl, všechno slyšel a všechno také věděl. Znal také budoucnost a někdy ji lidem naznačoval různými znameními. Dával lidem dobro a zlo, přičemž tyto dary vybíral podle vlastního rozhodnutí ze dvou velkých nádob, které měl ve svém paláci. Jeho nejmocnějšími zbraněmi byly hromy a blesky. Nezničitelný a nezdolný byl i jeho štít aigis čili egida, který si zhotovil z kůže kozy Amaltheie.

Diovým hlavním sídlem byl rozeklaný vrchol hory Olympu v řecké Thessalii, který se ztrácel v oblacích a sahal až k nebi. Tam měl i svůj velkolepý palác, který mu ze zlata postavil bůh Héfaistos. Prakticky byl všudypřítomný a o pomoc ho mohl člověk požádat nejen v jeho chrámu, ale kdekoli. Občas přicházel na svět  také v jiné než vlastní podobě. Změnit se v člověka, zvíře nebo přírodní jev bylo ovšem výsadou každého boha.

Řízení světa bohů a lidí Dia příliš nezatěžovalo. Většinu času trávil spolu s ostatními bohy na velkolepých hostinách v olympských palácích. Zeus při těchto hostinách, které byly zároveň poradami bohů, sedával na zlatém trůnu obsluhován číšníkem bohů Ganymédém a obveselován Charitkami a Múzami.Při výkonu vladařských funkcí ho provázeli bohové Kratos, Zélos, Bía a Níké jako zosobnění moci, horlivosti, síly a vítězství. Při výkonu soudních funkcí stály u jeho trůnu bohyně zákonného pořádku Themis a bohyně spravedlnosti Diké. Při zabezpečování pořádku v přírodě mu pomáhaly bohyně ročních období Hóry. Nerozlučnými Diovými průvodkyněmi byly i bohyně šťastné náhody Tyché, bohyně míru Eiréné a bohyně duhy Íris, která byla spolu s bohem Hermem i jeho poslem.

Diovou manželkou byla jeho sestra Héra. Měl s ní tři děti: boha války Area, kováře a zbrojíře bohů Héfaista a bohyni věčného mládí Hébu. Přestože jí prokazoval všemožné pocty a velice si jí vážil, byl velikým záletníkem. S bohyní Deméterou měl dceru Persefonu, s Mnémosynou Múzy, s Eurinomou Charitky, s Themidou Hóry a Moiry, s Máiou syna Herma, s Létou dvojčata Apollóna a Artemidu, s Diónou prý také dceru Afrodítu. Počet jeho potomků s pozemskými ženami byl také úctyhodný: s Alkménou měl syna Hérakla, se Semelou Dionýsa, s Danaou Persea, s Európou Mínóa, Sarpédonta a Rhadamanthya, s Antiopou dvojčata Amfíona a Zétha, s Lédou syna Polydeuka a dceru Helenu. Nejmilejší svoji dceru Athénu neměl však se žádnou ženou: zrodil si ji sám ze své hlavy, odkud mu vyskočila hned v plné zbroji. O všechny své děti, právě uvedené i mnohé další, se Zeus řádně postaral, v mnoha případech lépe než o své milenky.

Héra pronásledovala Diovy milenky i děti a dělala mu scény, až se otřásal Olymp a na zemi vznikaly bouře. Kromě slabosti vůči ženám, měl Zeus i jiné nedostatky. Byl přístupný zaslepenosti a někdy ho ovládla bohyně klamu Áté, na čas mohl vyřadit jeho vševědoucnost také bůh spánku Hypnos, a ač to neměl zapotřebí, docela rád se vychloubal. Ostatní bohové uměli těchto jeho slabostí, stejně jako jeho laskavosti a nechuti ke sporům, obratně využít. Nejvíc a nejlépe ovšem jeho manželka Héra.

Přesto byl Zeus ze všech bohů nejmocnější a nejvznešenější. Patřily mu tituly a epiteta: vševládný, všemoudrý, bouřevládný, bleskometný, vysokohřmící, jasnobleský atd. Nejčastěji ho však lidé nazývali prostě „Olympský“ nebo „Nejvyšší“, popř. zvlášť obřadně „Otec bohů a králů“. Jeho symboly byly hromy a blesky, z ptáků hlavně orel a ze stromů dub. Řekové si ho představovali jako důstojného muže s mocným plnovousem a klidným pohledem, z jehož tváře čiší hrdé vědomí svrchované a neotřesitelné moci nejvyššího vládce.

zpět